teorie relativity

(samota. často skloňované slovo. dokáže být skličující. ale i očistná, hluboká a posilující. záleží na nás. naučit se být sám patří k nauce o dospělosti, spadá do tématu sebelásky.)

I´ve learned my lesson well

Hluboký, tolik klidný spánek. Probouzím se minutu předtím, než dojde budapešťská sms (ještě tolik kilometrů máš před sebou), je ticho a pod mrakem. Krásný letní Horoucí pekla, táhnu sušák zpátky na balkón a po chvíli na něj rozkládám i spacák. Z mýho balkónu to musí vonět až na chodník. Tančím nad rybízovým koláčem, ovoce jako korálky, Strakatá kolem mě poskakuje, protože od pondělka už ví, že rybíz jí v tepelné úpravě hrozně chutná (ale jen pár, bylo by Ti špatně, krásko!). Povede se líp než první. Balím mámě do krabičky a pak zevluju.
Střídavě pospávám nad Kostmi mistra; můj způsob pečlivého čtení, vypěstovaný v obdobích trojích státnic. Okukuju z balkónu, ochutnávám.
(Rozjitřený) rozhovor.
A pak rychle do svisle! pruhovaného třička bez ramínek, co si v něm přijdu tak sexy a roztomilá:). S (po dlouhých letech oprášeným) Waldeckem jedeme za mámou, ďábelsky rudé žíhané růže, Anděl u nohou. Máma si objedná uzeného úhoře s rýží a vejcem, já jen sushi a pak se sejdem u čoko-domina. Hovory.

Procházka rozpáleným nábřežím (tolik lodí!),
lidi se koupou ve Vltavě
a
Karlův most se drolí.
Překrásná chvějící se Praha.

Překrásný den.

končí v blahodárné samotě