pondělí 31. března 2008

před svatbou

(kretén)


O čem jsem chtěla psát?
O tom, že dneska je v Horoucích peklech © zvláštní klid, když se vyendorfinovaná po spinningu vracím domů a přes potemnělou cestu mi ustaraně přeběhne ježek, udiví mě, proč že přede mnou utíká.
Ve čtvrtek si hodně povídáme o osobní autonomii, dnes nad ní přemýšlím u zmrzlinového poháru před výkonem, listujíc v MF, zbývá mi 3/4 hodiny do začátku a je mi pohodlně a těším se. Od samého začátku vím, že ten Typ, co si sedne ke stolku vedle - kromě toho, že je divnej nejen s ohledem na ohoz co má na sobě a dlouze urousaný prošedivělý vlas - chodí po nákupním centru s jistým cílem, kterým jsem v daný moment já. Když mě po prolistování na stranu sedm osloví, že by mě rád na něco pozval, snažím se být chvíli milá (Nezlobte se, to není dobrej nápad, za chvíli něco mám.), je ale neodbytný, položí mi na stůl předem připravený (!) papírek s telefonním číslem, Kdybyste si to rozmyslela... Přitvrzuju, Nezlobte se, ale já jsem z a d a n á. Nechápe, ptá se, jestli je to neměnný stav (?!) a mně se začíná zvedat žaludek. Do hajzlu s autonomií (:-)), Heleďte, já mám před svatbou, prsknu na něj s extra zlým pohledem a ukrutně postrádám svýho rahaana, kterej by svou prostou přítomností zamezil podobnejm vopruzům. Typ je ale tuhej, třeba si to ještě rozmyslíte, slečno, máte takový hezký voči.
A tak se k němu nakloním a tím nejprotivnějším tónem mu sdělím, že takovým způsobem žádnou ženskou nesbalí a ať mě nechá napokoji. Vztekle sáhne po papírku s telefonem, nenechám se vod nikoho poučovat a tohle si vezmu zpátky, aby mi ještě nevolal nějakej kretén, a odkráčí kamsi do propadliště obchodů. Zbytek zmrzky mi už nechutná.
Spinning jako uzdravení. Za lektorku, která se mi minule zamlouvala zejména trefnejma motivačníma průpovídkama, je záskok, poprvý jdu na chlapa (což zjistím až dvě minuty před). A dobrej záskok to je. Dynamickej. Jedem hodně kopce a hodně silou, koukám na pulsmetr a dejchám a říkám si, jak je to hodinu od hodiny besser. Vivat spinning.
Při krátkym telefonátu s r. ještě doznívá moje znechucení z Typa, protože jsem se těšila, že budem hned spolu, ale nebudem, přijdeš pozdě.
A až tu budeš, chytni mě pevně za mý unavený svaly, a i když už třeba budu spát, řekni mi, že jsem ti dneska chyběla.
S tou svatbou ještě klidně můžem počkat ;-).

čtvrtek 27. března 2008

slovo, které znamená vítězství

(nesuď druhé, nechceš-li být sám souzen)
Jak ráda bych sem napsala, proč jsem teď ráda. Co mě naplňuje klidem, i když nemohu být přítomna. Nový život, který je ze vzdálenější strany naplňován krutou záští, smutkem, závistí, nenávistí, a spoustou dalších negpocitů asi logicky pramenících z nešťastné situace - měla bych mít pochopení. A vlastně i mám, proto mlčím.
Proto fotky sundám, jakmile bude třeba, byť jsem je tehdá automaticky, bez rozmyslu, umístila u své strany postele. Ale budou tam, dokud ta potřeba nebude. Protože tam patří.
Těším se, až vyrosteš.

dobře tak

Svědivým problém mé současnosti je totální nekreativita, jak se rozmrzele předevčírem svěřuju r. (žádný psaní, žádný focení, nic, ani nic nového), škytajíc, že jsem zřejmě definitivně bez talentu.
No co. Buď jsem, nebo skrz hluché období něco probublá. Se uvidí.
Dny jsou ale plné síly a 85% disciplíny (13% strhávám za nikotin, zbylé dvě za tuatamové sladkosti:). Jedu zase ve spinningu: včera jsem dosáhla pomyslného vrcholu spinningové blaženosti. Středy s Veronikou jsou opakovaně nejlepší, točíme na skoro by se dalo říct techno, což je jednoznačně nejvíc motivující, dávám si nejvydatnější porci runningu doposud a po hodině bych jela dál až málem k orgasmu. Plíce si tentokrát zvykly už na začátku (lektory, co neupozorňujou na správný dejchání, prosím, nezaměstnávat!) a tak mi ventolin už přijde úplně zbytečnej (pozn.: v červnu se pochlubit na plicním!).
Včerejší zkusmo první masáž u nové paní (postava třináctiletého chlapce, uklidňující hlas, a sympatický důraz na kyčelní partie) nezůstane tou poslední, těším se na příště.
Takže tak.
Dobře tak.
A večer sushi s mou nejmilejší, což znamená velice chutné těšení se :-)
Poznámky pod čarou:
rybí tuk. bílé zuby. kapučino. nezištná pomoc. Láska. shovívavost k důchodcům:) a sněhovým vločkám.

pátek 7. března 2008

zasunutá

vzpomínka

Ve velkém vinohradském bytě bydlíme jen pár let, jsem malá, třetí čtvrtá třída maximálně. Velikonoce. Přijeli děda s babičkou, mámou nachystaný pohoštění osychá, všichni začínají být rozmrzelí. Protože táta má zase zpoždění. Hodina, dvě..odpoledne se chýlí k večeru. Z pohledu dítěte celá věčnost. Když konečně dorazí, všichni okamžitě odpouštějí. Až na mě.

Tati, ty vždycky všechno pokazíš..

řeknu mu ještě v předsíni. A on se sesune na polstrovanou stoličku u zrcadla a začne plakat. První a poslední projev lítosti. Až o dost později se v důsledku své šmejdivosti dozvídám, co (kdo) za za tím vězí.

Vypadá to, že všichni už odpustili. Ti, co už nežijí, i máma, která dnes žije sama (nikoli ve velkém vinohradském bytě, ale v nehezké panelákové garsonce na periferii).

Až na mě.

Ten, kterého dnes vidím poprvé od Nového roku a mám zas na čtvrt roku přebráno, by se už přede mnou na stoličce v předsíni nerozplakal.

Protože už neexistuje, od těch Velikonoc.