s prvním ledem první pád.

jedenáct hodin spánku vyústí k ránu v masakr poraněné kočky a dvou králíků, z nichž zbydou jen kusy kožíšků. kladu si za vinu, že jsem je odvedla do špatného bezpečí, mezi muže, kterým jsem dala přečasně důvěru.

a ráno, v plicní ordinaci mi po velmi dlouhé době zacpou pusu inhalátorem a na recept napíšou lék, po kterém mě dozajista opět čeká boj s moučnivkou. nebýt té zlé sestry, propuknu v pláč.

myšlenky na odb. pomoc se rozplývají v totální nechuti nechat někoho cizího hrabat se v mé hlavě, nezbývá, než si pomoct sama. a plynout po povrchu, než bolesti odezní.

Dny s příchutí žlutého melounu

Žluté melouny si poslední dobou kupuju často. A když vyškrabuju zbytky dužiny (tady už bývá zelenkavá) říkám si, že mi žlutý meloun vlastně skoro nechutná. Ze začátku jsem z chuťových vjemů překvapená, ke konci otrávená.

Podzim je náročný pro nás všechny. Cítíme se opuštění a vlastně opouštíme. Jsme ublížení, ale ve skutečnosti ubližujeme. (A když utěšujeme a snažíme se kruh prolomit, cítíme, že potřebujeme být sami utěšovaní. A ti druzí to vědí a stahují se od nás.).

Nedostatek sil leccos komplikuje. I lásku a přátelství. Moji lásku a má přátelství. Jakoby se s každou další zlou zprávou začalo to dobré ve mně kazit.

Padám ke dnu.

(Jedině tak se budu mít od čeho odrazit).

nonsens

po včerejších osmi dílech v kuse se nadále domnívám, že jsem tomu nepropadla

one hour

before your sick day

horoucí pekla jsou zalita jednou velkou louží, ve které si pěkně zgruntu vymáchám nohavice až kousek pod kolena. skla mám pokryta stovkou malých kapiček (což jako obvyklá nositelka čoček absolutně nemohu znát), které podporují mou masochistickou radost z nepřízně pozdně večerního počasí.

čeká mě opuštěný byt, což si první hodinku vyloženě užívám, druhou oceňuju a pak už to tak dobré není: spánek nechce přijít, když na druhé straně postele absentuje kdesi oslavující Milej zlatej, co původně povídal, že dorazí do jedenácti. ve dvě otevírám obě oči, abych si po telefonu nechala vyložit, že jsem milována a že večírek je v plném proudu.

a když konečně upadnu do lehkého spánku, stejně mě někde vzadu pod lebkou tlačí samota posledního patra, a klapání uvolněného střešního plechu, které obyčejně zvládám plně ignorovat.

vydatného odpočinku se dočkám až hodinu před svým budíčkem, kdy se vedle mě svalí cosi funícího, hekajícího a ožralého.

hlavně že víš, kde jseš doma.

otoč hlavou o 360 stupňů

4.11.2006(taky už bylo hnusně)

********************************************

nastydne mi

někdo nechal na záchodě dlouho otevřené okno. dívám se jím na kapky bubnující do plechové střechy a ohrnuju nos nad protivně studeným prkýnkem. jak ksakru tu zimu přežijeme?

a pak si vzpomenu na eskymáky.

a eskymačky.

zdraví štěstí přejeme ti

v sobotu v noci skáču do ledové propasti nočních světel a nezastavitelných výčitek. asi abych si nachystala ozdravný program pro následující dny. vyškrabat se nahoru.

v neděli začínám.

Kluunův Třetí poločas (Džounsi, pošli prosím Time-out po Tomšovi co nejdřív) mi během dvanácti hodin spolehlivě vyžene z hlavy kraví problémy, jako až příliš chytlavé děvče odpaluju v 22.45 cigaretu, o které říkám, že je poslední. A myslím na svou babičku a její silikonovou protézu, kterou jsem po její smrti ze zvědavosti rozstříhala nůžkama. A na její huňaté bílé vlásky, které jí narostly po chemoterapii a které naprosto zbytečně schovávala pod parukou, co měla zadní část už trochu zplstnatělou.

pohřbena s rukama za zády.

A na mámu, která má asi jizvu stále viditelnou, ale co spolu nebydlíme, už ji neznám nahou. Prý se v nemocnici s paní, které se říkalo Duhovka, hrozně nasmály. Co jim zbývalo, aby se strachy nepodělaly?

dnes pokračuju.

Jsem milá a pilně pracuju, večer spinning. Nekouřím. Taky možná udělám homework, i když je o všech těch pitomejch časech, co zatím neumím užívat intuitivně. Nekouřím.

Vím, to už jsem psala.

Nekouřím.

---

Všechno nejlepší, milý T. Miluju tě.

g

ačkoli narozena 13 let po vzniku elektronické pošty, přání lektorky, abychom jí homework poslali emailem, mne překvapí. (důkaz toho, že jsem přes pět let pryč ze školních / univerzitních lavic?)

o pár momentů později si však ochotně zaznamenám její gmailovou adresu.

brand new

world made of glass



(behind the darkness)