pátek 23. listopadu 2007

Dny s příchutí žlutého melounu

Žluté melouny si poslední dobou kupuju často. A když vyškrabuju zbytky dužiny (tady už bývá zelenkavá) říkám si, že mi žlutý meloun vlastně skoro nechutná. Ze začátku jsem z chuťových vjemů překvapená, ke konci otrávená.

Podzim je náročný pro nás všechny. Cítíme se opuštění a vlastně opouštíme. Jsme ublížení, ale ve skutečnosti ubližujeme. (A když utěšujeme a snažíme se kruh prolomit, cítíme, že potřebujeme být sami utěšovaní. A ti druzí to vědí a stahují se od nás.).

Nedostatek sil leccos komplikuje. I lásku a přátelství. Moji lásku a má přátelství. Jakoby se s každou další zlou zprávou začalo to dobré ve mně kazit.
Padám ke dnu.
(Jedině tak se budu mít od čeho odrazit).

1 komentář:

Anonymní řekl(a)...

U me je to se zlutym melounem stejne, s tim rozdilem ze si jej nekupuju, pritelka vsak ano vzdy snim jeden dva pasky a pak reknu ze uz mi nechutna. Jeden prijemny film (stardust) stacil na to aby se mi podzim otevrel plnymi dousky: zkracujici se den, celodenne seda obloha, smutek. Ten dokazala rozzarit jen Claire.