zdraví štěstí přejeme ti

v sobotu v noci skáču do ledové propasti nočních světel a nezastavitelných výčitek. asi abych si nachystala ozdravný program pro následující dny. vyškrabat se nahoru.

v neděli začínám.

Kluunův Třetí poločas (Džounsi, pošli prosím Time-out po Tomšovi co nejdřív) mi během dvanácti hodin spolehlivě vyžene z hlavy kraví problémy, jako až příliš chytlavé děvče odpaluju v 22.45 cigaretu, o které říkám, že je poslední. A myslím na svou babičku a její silikonovou protézu, kterou jsem po její smrti ze zvědavosti rozstříhala nůžkama. A na její huňaté bílé vlásky, které jí narostly po chemoterapii a které naprosto zbytečně schovávala pod parukou, co měla zadní část už trochu zplstnatělou.

pohřbena s rukama za zády.

A na mámu, která má asi jizvu stále viditelnou, ale co spolu nebydlíme, už ji neznám nahou. Prý se v nemocnici s paní, které se říkalo Duhovka, hrozně nasmály. Co jim zbývalo, aby se strachy nepodělaly?

dnes pokračuju.

Jsem milá a pilně pracuju, večer spinning. Nekouřím. Taky možná udělám homework, i když je o všech těch pitomejch časech, co zatím neumím užívat intuitivně. Nekouřím.

Vím, to už jsem psala.

Nekouřím.

---

Všechno nejlepší, milý T. Miluju tě.