kokosové kostičky s pomerančovým nádechem

Nenadělila jsem vám nic s k Vánocům a nenadělím vám nic ani ke konci roku. Ale nabídnu vám recept, na základě kterého si můžete sami připravit sladkou mňamku, která je nadýchaná nejen na pohled.

Nejdříve vyrobíme těsto:
7,5 dkg másla
2 vejce
30 dkg cukr moučka

Ingredience utřeme do hladké hmoty a dále přihodíme a zamícháme:
37 dkg hladké mouky
1 a 1/2 dcl mléka
1 prášek do pečiva

Těsto máme hotové, stačí vylít na plech (formát volíme raději větší, těsto vyběhne). Pečeme v troubě při teplotě cca 180 st. zhruba 15 minut, dozlatova, očekujeme špejlí, zda je ready. Necháme trochu vychladnout.

Mezitím se připravíme na druhou, krapet náročnější fázi - fázi namáčení kostiček (viz níže) a jejich obalování v kokosu.

Nachystáme polevu smícháním následujících:
20 dkg rozehřátého másla (fakt tolik!)
2-3 lžíce čerstvě vymačkané pomerančové šťávy
3 lžíce rumu (ani trochu víc nevadí)
15-20 dkg cukr moučka
2 dcl mléka

Vychladlou buchtičku nakrájíme na malé kostky (2x2 cm třebas), na posilnění si lokneme trochu rumu (doporučeno) a jdeme na obalování.
Kostičky namáčíme v polevě a ihned obalíme v kokosu. Toho budeme potřebovat docela dost, 300 g se neztratí. Poté necháme vychladnout. Po vychladnutí v ledničce možno konzumovat.

Kdo jednou zkusí, už nechce jinak.

(A moc se nevožerte, milánkové, už nejste malí přeci.)

vánoční magion

najdi 5 rozdílů
(s tajenkou)

..

Bylo mi sedm, když se můj otec spřátelil s tetou Laurovou. Teta Laurová byla (a jak mi google říká, stále je) léčitelkou, obézní a přesto podivuhodně ohebnou. Tehdá seděla zásadně na zemi v pozici lotosového květu, občas si dala nohu za hlavu a hodně nahlas se smála. Lidi, co se u ní scházeli a posedávali na parketách smíchovského bytu, věřili, že jim pomůže od jejich tělesných starostí, a mnohým možná i pomohla.
Hodně věcí léčila kombuchou a taky rovnáním kostrče.
A tak jsem v tomhle citlivém dívčím věku byla podrobena ponižující terapii "prst v zadku" a domu jsme si odnesli kombuchu. Kombuchu jsme pak dlouhou dobu pěstovali v dvoulitrovce od okurek, zatímco ve většině domácností na jídelním stole figurovaly žluté chemické limči a lahvový měšťan. Sametová měla přijít o čtyři roky později.

Nejlepší kamarádka na život a na smrt - teď jí říkám Cizinka (nick, co vznikl ještě na bloguje.cz v době hluchoty našeho vztahu) bydlela o dvě vinohradské ulice níž. V obývaku měli její rodiče koberec s vysokým vlasem, po kterém se smělo chodit jen bosky, a dvě obrovská akvária, do nichž jsem vydržela čumět celá odpoledne. Když jsme se scházely, zásadně byl sraz u Drutěvy (co byla na půl cesty) a ona vždycky chodila pozdě, mrcha. Mnohdy jsem musela vyhlížet její blonďatou krátkou kštici třebas půl hodiny. Ale nakonec vždycky dorazila.

Před vánocemi ale nebyl důvod vyčítat její nedochvilnost, protože hned opodál u sámošky stávaly kádě a velcí chlapíci s rudýma (rudýma!) rukama neměli problém s okukujícími dětmi a nesmělou Doriankou. Máchala jsem si ruce v ledové vodě ve snaze pohladit kluzká zvířátka až do momentu, kdy jsem je měla zmrzlé a necitlivé, takže dotyk šupin ani nemohly zaznamenat. A co chvíli proběhnuvší poprava se mě vůbec netýkala.

..

Teta Laurová dnes lečí hlavně ženskou sterilitu, jak se dočítám. Jestli vám prodá kombuchu, nevím. Při psaní tohohle postu jsem jí vypila půl litránku z pet lahve a chutná dočista stejně jako ta tehdejší naše domácí, takže její pěstování nechám asi na někdy příště. Cizinka, kterou by měly vystavovat jako příklad bezproblémového těhotenství a ultra hladkého domácího porodu (prvorodička!) mi včera přes mobil zahlásila, že placentu mají schovanou v mrazáku a až povolí zima, zakopou ji někde do země a k ní zasadí své, nyní třítýdenní, holčičce strom. Od kádí a pánů s rudýma rukama se pokrytecky odvracím, ale stejnak mě doženou: v hypermarketu, kde mají sladkovodní mlčochy v akvárcích, nás jeden šupináč postříká vodou při svém zoufale marném výskoku za svobodou/životem. A já se uprostřed předvánočního běsnění rozpláču do Rahaanovi bundy.

..

A na vánočním stromku visí tatáž skleněná stříbrná kočička jako tehdy, když mi ještě vitální děda nadělil vlastnoručně ušité tyrkysové kalhoty, které jsem se nikdy neodvážila ani vyzkoušet a při první příležitosti letěly do popelnice. S odstupem času je mi to líto; intenzivně cejtim, jak musel bejt zklamanej.

Některý věci už příští vánoce napravit nejdou. Tak si na to, drahoušci, koukejme letos aspoň na chvíli vzpomenout.

krátké zamyšlení v čase adventním

když tak koukám na ty kapry v kádích, říkám si, že je lepší bejt vegetariánem.

(jenže to bych nesměla mít tolik ráda ryby)

re-invented

rainbow kiss

asi že se mi zadařilo (víceméně) plynout po povrchu, než bolesti odezní, zůstalo leccos nevyhrocené, dotyky dna letmé, já vcelku a pouta nepříliš rozrušená, jak s láskyplným úměvem pomalu zjišťuju.

pravdu mají vždy obě strany.

a nemocí přeskládáným cestám v hlavě jsem vystavěla značky STOP, následně zcela dle plánu promíchala a protřepala. v místech x, kam stojí za to se v uvážených intervalech vracet, objímám svá stehna sedíc na známých místech a odhaluji před tím svým úplně (!) poslední 13. komnaty. jak hladce se mi rozostří pohled na zelené lasery, tak bezbolestně se vracím sama k sobě.

Ahoj mamko

Stojíme v metru nad typickým českým důchodcem. Ušmudlaný, špína za nehty, bláto na botách, bunda kdysi šedé barvy. V ruce skoro nejstarší typ Nokie co znám - číslo po mně nechtějte - začíná velice pomalu vyťukávat esemesku. Nedá mi to, koukám přes rameno. Každé písmenko hledá dlouhé sekundy, špatně vidí.

Ahoj mamko,

Che, to je pěkný, píše svý ženě. Neváhám a tlumočím z davu zpruzenému Rahaanovi.

za pul hodiny

Jasně, teď napíše, že bude za chvíli doma..vsaď se!


budu doma.

..jak jsme všichni čitelní, jak jsou si všechny sms zprávy podobný!

Tes

Na pleši dva načervenalé stroupky mezi mořem lupů. Dlouho hledá další písmenka, celej tunel, mezi dvěma stanicemi. Jsem napjatá!

Tesim se

Taju! Byť je na pána neveselý pohled, nebrání mu přece jeho stáří a ubohá umolousanost, aby byl milý na životní družku, jistě už mnoho let okoukanou. Láska kvete v každém věku, nezapomínej, doriano!

tesim se na

Visím na každém dalším písmenku, jsem zvědavá na láskyplné oslovení, které bude následovat

tesim se na ..



.. JIDLO.


Buch. Když na Kolbenově vystoupí, pohltí mě vlna smutku.