vánoční magion

najdi 5 rozdílů
(s tajenkou)

..

Bylo mi sedm, když se můj otec spřátelil s tetou Laurovou. Teta Laurová byla (a jak mi google říká, stále je) léčitelkou, obézní a přesto podivuhodně ohebnou. Tehdá seděla zásadně na zemi v pozici lotosového květu, občas si dala nohu za hlavu a hodně nahlas se smála. Lidi, co se u ní scházeli a posedávali na parketách smíchovského bytu, věřili, že jim pomůže od jejich tělesných starostí, a mnohým možná i pomohla.
Hodně věcí léčila kombuchou a taky rovnáním kostrče.
A tak jsem v tomhle citlivém dívčím věku byla podrobena ponižující terapii "prst v zadku" a domu jsme si odnesli kombuchu. Kombuchu jsme pak dlouhou dobu pěstovali v dvoulitrovce od okurek, zatímco ve většině domácností na jídelním stole figurovaly žluté chemické limči a lahvový měšťan. Sametová měla přijít o čtyři roky později.

Nejlepší kamarádka na život a na smrt - teď jí říkám Cizinka (nick, co vznikl ještě na bloguje.cz v době hluchoty našeho vztahu) bydlela o dvě vinohradské ulice níž. V obývaku měli její rodiče koberec s vysokým vlasem, po kterém se smělo chodit jen bosky, a dvě obrovská akvária, do nichž jsem vydržela čumět celá odpoledne. Když jsme se scházely, zásadně byl sraz u Drutěvy (co byla na půl cesty) a ona vždycky chodila pozdě, mrcha. Mnohdy jsem musela vyhlížet její blonďatou krátkou kštici třebas půl hodiny. Ale nakonec vždycky dorazila.

Před vánocemi ale nebyl důvod vyčítat její nedochvilnost, protože hned opodál u sámošky stávaly kádě a velcí chlapíci s rudýma (rudýma!) rukama neměli problém s okukujícími dětmi a nesmělou Doriankou. Máchala jsem si ruce v ledové vodě ve snaze pohladit kluzká zvířátka až do momentu, kdy jsem je měla zmrzlé a necitlivé, takže dotyk šupin ani nemohly zaznamenat. A co chvíli proběhnuvší poprava se mě vůbec netýkala.

..

Teta Laurová dnes lečí hlavně ženskou sterilitu, jak se dočítám. Jestli vám prodá kombuchu, nevím. Při psaní tohohle postu jsem jí vypila půl litránku z pet lahve a chutná dočista stejně jako ta tehdejší naše domácí, takže její pěstování nechám asi na někdy příště. Cizinka, kterou by měly vystavovat jako příklad bezproblémového těhotenství a ultra hladkého domácího porodu (prvorodička!) mi včera přes mobil zahlásila, že placentu mají schovanou v mrazáku a až povolí zima, zakopou ji někde do země a k ní zasadí své, nyní třítýdenní, holčičce strom. Od kádí a pánů s rudýma rukama se pokrytecky odvracím, ale stejnak mě doženou: v hypermarketu, kde mají sladkovodní mlčochy v akvárcích, nás jeden šupináč postříká vodou při svém zoufale marném výskoku za svobodou/životem. A já se uprostřed předvánočního běsnění rozpláču do Rahaanovi bundy.

..

A na vánočním stromku visí tatáž skleněná stříbrná kočička jako tehdy, když mi ještě vitální děda nadělil vlastnoručně ušité tyrkysové kalhoty, které jsem se nikdy neodvážila ani vyzkoušet a při první příležitosti letěly do popelnice. S odstupem času je mi to líto; intenzivně cejtim, jak musel bejt zklamanej.

Některý věci už příští vánoce napravit nejdou. Tak si na to, drahoušci, koukejme letos aspoň na chvíli vzpomenout.