bezex d

Jakoby se čas zrychlil, co jsem to v lednu zapíchla (jinde). Nezbylo nic (pálím mosty). Jen občasný svrbění prstů a nedostatek domova pro můj odraz na monitorech, který se mi zase zachtělo vídat.

Nastal čas zkusit pokračovat. Plány byly jiné, odpouštím Ti :-) nerealizaci, zařizuju se impulsivně jediným nejsnazším způsobem, o kterém teď vím. A který mi po prvním postu začíná být sympatický.

Místo s prozatím přivřenými dveřmi (ech, na jak dlouho, vždyť se znám!), širým anonymním okolím. Neexponované. Cárárá jako když rodiče odjeli a mně bylo třináct, introvertní dítko s hlavou v deníku, před jehož nevítanými hosty ho chránilo skor hieroglyfické písmo.

Vítej zpět, d.