Abces

Když jsem se do ní zamilovala (čti: z obchodu bych bez ní už neodešla!), vešla se do dlaně. Divoký zbarvení vycizelovalo za půl druhýho roku do stříbřitě hnědavé s bílým bříškem a tlapkami, tmavá kresba očních linek dodala princeznovskej vzhled, kterej vyvažuje poťouchlým pohledem a občasným překousnutím kabelu od nabíječek k telefonům.

I ta naše druhá strakatá se do ní zamilovala a když říkám zamilovala, tak myslím se vším všudy (jsme taková roztomilá lesbická domácnost s jistými hetero a bi prvky).

Když si v sobotu večer všiml rahaan boule pod její levou čelistí velikosti neoloupanýho vlašskýho ořechu, upadla jsem v čistokrevnej hysterák (rakovina! myxomatóza! jak je možný, že to tak vyrostlo, aniž bychom měli ponětí!).

V neděli ráno na pohotovosti už jsem o poznání klidnější, přesto mám úplně mokrý dlaně, když chuděrku držím, div ji nerozmačkám, aby pan doktor mohl z oholené tvářičky udělat punkci. Není to nádor, bohudík. Boule je za kraťoučkou chvíli transformována v neuvěřitelné množství vytlačeného hnisu, holka píská, což mi rve srdce, ale pak už je po všem, a rahaan se od sestřičky učí, jak ránu (tunel do těla s centimetrovým otvorem) ošetřovat.

A zatímco teď spolu doma nějak válčí (uf, za půl hoďky další čištění), já to tu klepu do počítače a je mi ouzko, protože mi nepřestává znít v uších skřípaní Matesových zoubků půl dne předtím než nad ním mrtvička definitivně vyhrála.

Je čas na odvetu.