Zvenčí dovnitř

překvapivě víc dávám samotné čištění, než bezmocné přidržování. vyměnili jsme si role; vymačkávat, šroubovat umělohmotné hrdlo stříkačky dovnitř a plnou silou dostat desinfekci skrz je teď na mně, rahaan drží. díra zvenčí dovnitř, tohle když si řeknu, měknou mi kolena stejně jako když smradlavá desinfekce vpravovaná do levé tváře vytéká tlamičkou ven (což je známka vydařené procedury).

vydařeného léta.

tenhle týden už podruhé jsem za holčičku, sklízím ovace, ale i bez nich bych to zvládla. kousek před třicítkou přijde vhod změnit alespoň pár stereotypů: když si ráno zavazuju mašli od šatů mezi ňadry (popustit výstřih níž? ještě trošičku níž..), říkám si, že vopálený nohy (a ruce a koziny a břuch) by mi mohly zůstat už napořád.

v úterý jsem se až trestuhodně nadýchala staré známé vůně starých činžáků, navrch jsem získala poslední dílek puzzle do doposud nezodpovězené hádanky a na prstech stále cítím křišťál, cos měla pod vysokým stropem. položený.

a ještě o kus zpátky, můj upřímný otec v nedělním prázdném domě, nabízí mi už pátého kozla, ač sluníčko je ještě vysoko. probíráme cyklostezky a já si dávám ukrutný pozor, abych krásnou atmosféru nepokazila náznakem, že zásadně jezdím bez helmy.

je krásný nelehký léto.