(stovky očí stejně zabarvených jako jsou ty mé. a ústa mluvící jazykem, kterému téměř nerozumím. hlídám si vosk ze svíčky a vedle mě stojí člověk, kterého bych tolik chtěla mít ráda. vyjdeme ven, vzduch voní krásnou hnilobou posledního místa a opodál se rozpadají mé kořeny.)

Хрїстóсъ воскрéсе! Воистину воскресе!

břečťan co jednou poroste z mých útrob má pod noční oblohou temně modrý odstín