bukkake

když se ráno dělím o lesklé, přesně zralé jahody, mám najednou takovou radost z nového přátelství, až si říkám, jestli to není jen rozmar nastupujícího léta. se všemi jeho přeludy a pomíjivými pocity, které dokáže spláchnout první bouřka.

po odmlce se vracím k dobám, kdy mi léto chutnalo skrz vedro a průzračnou barvu vzduchu s akcenty zelené, povznesené svobodné nálady se dostavují bez ohledu na povinnosti stereotypu, užívám si jen se svou hlavou. a stačí to.

periferním viděním čekuju kolemjdoucí snažíc se eliminovat srážky s nimi, začtená do tak ryze pěkné sprosté knihy (kterou se mi chce bez dalšího doporučit ještě nedávným náladám s., pokud jsi ji ovšem už nečetla, mámilá). chlapi se mi dívají do výstřihu končícího v polovině rýhy, jsou mi směšní v mé přezíravosti, protože tak věrná jako dnes jsem nikdy dřív nebyla.

ráno, ještě spíš, objímám tvé stehenní svaly, nechce se mi tě opustit po dvou večerech, v nichž jsme se vrátili k samé podstatě nás dvou. a těším se na třetí.

a stačí to.