duše

Můžete si udělat plány, jaký chcete, ale nakonec Vám zbyde jen postarat se o svojí duši.

Protože i přes oslovení ty můj malej vzteklounku pronášený nejbližším člověkem v láskyplnym tónu, víte, že jakmile začnete vidět rudě se zelenýma tečkama, ústa se otevřou do jedovatin, který už zpátky nezamáčknete, jste zlí a vzápětí se stydíte za sebe víc než by se měla stydět Parkanová za svou oslavnou píseň radaru.

A tak jsme udělali plány. Na povedenou neděli.

Popojeli s bicykly do Čelákovic vlakem, to abychom měli ke stromům blíž. Hned kilometr od vlaku mi připadá kolo nějak neposlušný, aby ne, když jedu po ráfku. Lokalizace díry v duši zlá, těsně u ventilku, použití kitu na zalepení nepadá v úvahu. Náhradní duši použil rahaan před dvěma týdny, hm.

Hulákám přes plot: "nemáte, prosimvás, náhradní duši? nevíte, kde by se tu teď dala koupit?" Nemá - a víte - v neděli maj´všechny včelákovický cykloshopy zavřeno. (A vlastně i ty ostatní.)

Nenechám se vykolejit, táhnouc svý kolo za řídítka neváhám, skáču postupně do cesty rozjetým cyklistům s rozzuřeným pohledem neukojené výletnice, se stále stejnou otázkou na rtech. Náhradní duše jsou však nedostatkové a rahaan už se raději vidí v nejbližší občerstvovně. Jedinou nadějí je nejistý tip plešatého zakrslého pána na pennymarket či plus na samym konci obce. S jazykem na vestě dorážíme na čelákovickou periférii. V penny na mě valí voči pani zamazaná od rozprsklýho jogurtu, no to teda vopravdu nemáme, slečno (pro tentokrát aspoň nejsem mladápani) a tak vzpínám ruce k plusu.

Vítaj nás modrovoranžový barvy a klimatizace, krásnej to vobchod, a v regálu úplně vzadu.. ách.. kouzelná modrá krabička Luftschlauch - 2 ks za 111,- Kč! uááá. Pravda, správnou velikost zkoumáme na střídačku další půl hodiny (nic neodpovídá hloupejm číslům na mym plášti), ale pak rahaan vydá chlapácké definitivní rozhodnutí, vezmem tu 700 x 38 C. Čtvrt hodinky napětí a pár hodně sprostých slov při výměně splasklé ubožačky za super nádhernej kousek (to byste se divili, co Vám všechno v takový chvíli přijde Nádherný) mit der Pannenschutz a historka je u šťastného konce.

Respektive byla by.

Pokud by ta nová Nádhera - jak vzápětí zjišťujeme - neměla ventilek, kterej zřejmě používaj už jen v rovníkový Africe (a u Skopčáků). Pumpička je nám nanic, kompresor na benzínce je nám na na-dvě-nic a údajně odpovídající hustilka vězící v Litvínově v temném sklepení je nám už úplně na hovno.

Začínám vzlykat, brousím o sebe řezáky, a cítím, jak to přichází. Nezvladatelnej ryzí dorianin vztek. Kolo letí trávy, na nádraží mě pěšky nikdá nedostanou a z nádraží pěšky už vůbec ne, zkažená neděle, za všechno můžeš ty (a ty, a ty taky). A stařenka ptající se na cestu do plusu (!) může za všechno především, chudinka. Ubohost by mi odkapávala z uší, kdyby byla tekutá.

Pak mě to, pravda, přechází a už v Trattorii u špenátový polívky s lososem jsem zase holka, kterou můžu mít ráda.

Aspoň do doby, než se mi před očima opět začnou dělat barevný skvrny

z tak trochu pokažený duše