S radostí vám oznamujeme, že po dlouhé nemoci nás neopustila láska

Hele, tak už to zkrátka bejvá.

Zažijete krizi, nepříjemnou hodně a můžete jenom čekat, kdy se to spraví. A ono se to spraví, dřív nebo pozdějc, protože ten vztah - a to vy víte - je na celej život.

I tak mě překvapí, jak dobrý (jak hodně dobrý!) to může bejt po pár tejdnech, když uspořádáte (mno, spíš zaimprovizujete) odpoledne na přání andělů, svejch strážnejch, svejch vysněnejch, ale plány tady nefungujou, víme, to musí vyplynout, zkrátka.

A já Vám nebudu psát, jak jsme se měly, nebudu psát, co jsme dělaly, protože koneckonců, proč bych vám to cpala do hlavy. Píšu pro sebe, a to píšu tohle:

Kampa zakletá, tady se formuje spousta pro mě důležitejch přátelství, překračujou se hranice, mění formy, člověk se vrací k opravdovosti, k sobě, k druhým, důležitým. Kampa je významná. Koukáme do nebe, rozdíl je v tom, že jedna potřebuje mrak alias záchytnej bod, druhá modrý nebe bez poskvrny, jinak ale obě víme, že se známe věčnost, aniž bychom se okoukaly, znudily, zevšedněly. Proč by taky.

S radostí, s hravou důvěrou, objevuju holčičí přátelství, to, o kterym vim, že se ho nezbavim, ale občas je skrytý, občas nevíme, jak s ním naložit. A pociťuju lásku a něhu a důvěru a přitažlivost a obdiv a mateřství. A spoustu dalších emocí, z kterejch jsem s to žít další léta.

A blahořečím alkohol, kterej vás v případě správnýho užití zbaví masek, ostražitosti a přetvářky. Můžete si jeden druhýho užít do jeho kostí a masa, nezáleží na jeho pohlaví (ani na tom, že o Vás pak někdo píše jako o "lesbické kamarádce", schválně nelinkuju;), na ničem vně.

Na ničem, čemu nevěříte doopravdy.