nefotogenické horké útržky

horkost letošního léta mám zarytou hluboko pod nehty a tvrdě vypocenou. energie vytěžená z lesů se zdá být podmínkou současného přežití tíhy starostí, které domů přináší chudák kocourovatý (kterého tak moc někdy trápím, když vidím černou za duhou, problémy tam, kde bych vidět neměla), ale snad se již blýská na lepší časy, šutrák se pomalu valí pryč, nebo si už zvykáme.

trápí mě nedohlednost společného času někde mimo naše obyčejná místa, listopad je dalekej a bůhví co pak.

+

a tak jednou z mých současných překvapivých radostí je (s pracovním názvem) Bohouš z Hradce, kterýho mi zaměstnavatel dočasně posadil do mé velké pracovní ubykace, přijala jsem ho s laskavostí sobě nevlastní a péčí hodné zkušené tety, pučila mu bez remcání na neurčito svůj žlutej hrnek a poskytla hodnotné rady, protože třiadvacetiletý - už za chvíli ne - mládě je sympaticky organizovaný, čistotný a s dobře zakořeněnou úctou k ženskejm. a mezi prací spolu můžeme lehce řešit Carla Coxe a jak dobře se po hulení papá.

dobrá volba ze tří.

+

dnešní svatba odvržené rodinné příslušnice z rahaanovy strany byla až vtipně ubohá, vyvolala zájem o svatební problematiku a spoustu otázek okolo hodnoty peněz a vrtání si kolene. každopádně v jednom mám jasno: v trójské botanické zahradě se vdávat (ani přes krásný výhled orámovaný pražskými vinicemi) rozhodně nebudu a taky zcela zodpovědně zvážím nutnost fotografa u každého prdu, protože novomanželský polibek hodlám klidně realizovat s ksichtem proti slunci, byť je to tak (!) nefotogenické. fuj.