14
Měli ve zvyku nechávat dopisy napůl zabořené do hlíny v zahradních truhlících. A každý večer se scházet. To nebyl zvyk, ale nutnost vycházející z intenzity a dočasnosti jejich známosti. Těch několik týdnů kvůli ní spával nanejvýš čtyři hodiny denně, zatímco ona - jen málo vzdálená od Juliina věku - každý den odpočívala po namáhavých a dosud nepoznaných nocích. Bylo léto.
Prohlíží si jeho novou lásku. Podobný typ jako bývala tehdy ona, jen o poznání vyšší (protože na fotkách je skoro tak vysoká jako on). Překvapivě (?, pro ní možná) vůbec nevypadají jako vztah z rozumu, vypadají, že se hledali od doby co ho tehdy po létě opustila.
Strojila se jen kvůli němu, jen proto, aby ji večer všech těch svršků zbavil. Aby je poházel po dřevěné chatce stojící vprostřed louky, ve které se svítilo jen svíčkami, nebo raději ničím. Přespříliš mladí, než aby si mohli něco nechat na příště. A když pozdě v noci už neměli sílu než zírat slepýma očima vzhůru, byl slyšet jejich dech a trpělivá práce červotoče.
Po létě chtěla všechno nebo nic, i když věděla, že všechno mít nemůže. Volbu, která v toku všedních dnů daleko od dřevěné chatky prolezlé červotočem ztratila ze své bolestnosti, učinila s lehkostí, vždyť máme život před sebou, pak se uvidí.
(Mohla s ním tehdy otěhotnět - ano, bylo by to společensky neúnosné, avšak tolik přirozené. Mohla s ním mít dceru a ta by dnes byla v Juliině věku. A taky by si říkala, že má život před sebou.)
Prohlíží si jeho novou lásku. Je oblečena ve svatební šaty, které odkrývají kostnatá a půvabná ramena. O jejím věku se může jen dohadovat (což taky dělá). A hned vedle on, tentýž šibalský úsměv, jen brada se zdá být zaoblenější a oči míň bezstarostné.
Vracím Ti tvoje touhy, kdysi napsal.
Věta, co získala smysl až po čtrnácti letech.
Prohlíží si jeho novou lásku. Podobný typ jako bývala tehdy ona, jen o poznání vyšší (protože na fotkách je skoro tak vysoká jako on). Překvapivě (?, pro ní možná) vůbec nevypadají jako vztah z rozumu, vypadají, že se hledali od doby co ho tehdy po létě opustila.
Strojila se jen kvůli němu, jen proto, aby ji večer všech těch svršků zbavil. Aby je poházel po dřevěné chatce stojící vprostřed louky, ve které se svítilo jen svíčkami, nebo raději ničím. Přespříliš mladí, než aby si mohli něco nechat na příště. A když pozdě v noci už neměli sílu než zírat slepýma očima vzhůru, byl slyšet jejich dech a trpělivá práce červotoče.
Po létě chtěla všechno nebo nic, i když věděla, že všechno mít nemůže. Volbu, která v toku všedních dnů daleko od dřevěné chatky prolezlé červotočem ztratila ze své bolestnosti, učinila s lehkostí, vždyť máme život před sebou, pak se uvidí.
(Mohla s ním tehdy otěhotnět - ano, bylo by to společensky neúnosné, avšak tolik přirozené. Mohla s ním mít dceru a ta by dnes byla v Juliině věku. A taky by si říkala, že má život před sebou.)
Prohlíží si jeho novou lásku. Je oblečena ve svatební šaty, které odkrývají kostnatá a půvabná ramena. O jejím věku se může jen dohadovat (což taky dělá). A hned vedle on, tentýž šibalský úsměv, jen brada se zdá být zaoblenější a oči míň bezstarostné.
Vracím Ti tvoje touhy, kdysi napsal.
Věta, co získala smysl až po čtrnácti letech.
2 komentáře:
brilantní
na
brilantina
Okomentovat