Je načase, aby moje narcisistická fotka sklouzla níž.

Takže i když tyhle dny spíš žiju než promejšlim, teď si sedám, loguju se a píšu vám.

Máme se dobře a počasí je dobré. Spinning mi roste k srdci třikrát týdně, placička se tvaruje do nevídaných tvarů, které začínají pomalu připomínat.. no, zadek. Do schodů hopkám s pružností laňky a veškerá úskalí všedního dne zvládám líp než tříminutový running na Zkamenělý dítě.

O sny připraví tě.

Sociofobie, nikdoměnemárád, jsemnejhloupější nikoli neúspěšně drolím ve večerní četbě 4 dohod, což je první kniha, kterou čtu podruhý. Jestli napoprvé byla inspirující, napodruhé se stává biblí.

(A zajíst pořádnou porcí duhových suši, prolít hrdlo bílým vínem, políbit své lásky a jít v míru domů. Tam položit dlaně na zem a nohy nepokrčit.)

Dívám se ven na žlutě modrou oblohu, na barevný listí, co vydrží už jenom chvíli, průdušky mě poslouchají jak už douho ne a hlavu mám lehkou. Plnou krátkejch blonďatejch vlasů.