one hour
before your sick day
horoucí pekla jsou zalita jednou velkou louží, ve které si pěkně zgruntu vymáchám nohavice až kousek pod kolena. skla mám pokryta stovkou malých kapiček (což jako obvyklá nositelka čoček absolutně nemohu znát), které podporují mou masochistickou radost z nepřízně pozdně večerního počasí.
čeká mě opuštěný byt, což si první hodinku vyloženě užívám, druhou oceňuju a pak už to tak dobré není: spánek nechce přijít, když na druhé straně postele absentuje kdesi oslavující Milej zlatej, co původně povídal, že dorazí do jedenácti. ve dvě otevírám obě oči, abych si po telefonu nechala vyložit, že jsem milována a že večírek je v plném proudu.
a když konečně upadnu do lehkého spánku, stejně mě někde vzadu pod lebkou tlačí samota posledního patra, a klapání uvolněného střešního plechu, které obyčejně zvládám plně ignorovat.
vydatného odpočinku se dočkám až hodinu před svým budíčkem, kdy se vedle mě svalí cosi funícího, hekajícího a ožralého.
hlavně že víš, kde jseš doma.
4 komentáře:
jé, to je romantický
a ty kapičky na brejlích, to zase znám důvěrně už nějakejch patnáct podzimů a zim...
a toho že mám nový skla si ještě vůbec nikdo nevšim, to znamená že mi seděj
Já si kdysi myslela, že ten oslavovač ani nedorazil domů a von zatím chrápal v obýváku na zemi, kde jsem o něj ráno zakopla :-)
nedošel do ložnice nebo byl ve své opilosti natolik ohleduplný? ;)
možná oboje a možná taky proto, že tím, že si lehnul na zem, se uzemnil dokonaleji než kdyby spustil na zem z postele jenom nohu ;-)
Okomentovat