OOO

Intuitivní O.

Dvojmístná čísla autobusů mě matou jen první den, záhy se s městem sžijem a nelekáme se ani alarmu v Arcidiecézním muzeu (pardon, vidím špatně na dálku). A jako bonus trochu Klimta a Filly a nová inspirace pro r., kubistický obraz v obýváku vyloženě uvítám.

4*

Tyhle hvězdičky jsme dobře vybrali. Mohutná, nevrzající postel, elegantně připravené připojení k internetu, sprcha s dle stupňů nastavitelnou teplotou (ano, tu druhou slušivou koupací čepičku jsem si odvezla domů..) a uklízečka neštítící se ani rahaanových použitých ponožek jednoznačně zastínily nesrovnalosti ohledně nedělní večeře a ufonského pána vrchního, co pokaždý vypadal, jako bychom ho přistihli při obcování s ostatky markýze de la Lafayette.

Náročná E.

Olomouc byla emocionálně náročná, na tom se bez debat shodnem. V bazilice na Svatém kopečku jsem si nakonec vybavila, jak se člověk správně pokřižuje, a jakmile odešel rahaan vyřídit pracovní telefonát (Ne, Vašku, dneska oběd s Tebou fakt nestihnu..), bleskurychle jsem se Všemohoucího dotázala, zdali na mě takhle náhodou s něčím nepozapomněl. (Hnedle se mi dostalo odpovědi: sorry, mám toho teď moc, však to vidíš všude kolem. Přitakala jsem, že tedy budu jako trpělivá).

Ale hlavně ta husinka v zoo na Svatém kopečku nám dala zabrat. Láska na první pohled, jak tam tak za mnou po husím způsobu běžela, nehledíc napravo nalevo, a pak to krutě schytala od zrzavého gangu.

O geparďátku, co mu nesestoupily varlátka do pytllíku a navíc se u něj zjistila epilepsie, by již bylo bulvární hovořit.

(Myslím na tebe, husičko.

S láskou, tvoje D.)

Slunce nám svítí do očí a hlas domova je docela docela slaboulinký.