s prvním ledem první pád.
jedenáct hodin spánku vyústí k ránu v masakr poraněné kočky a dvou králíků, z nichž zbydou jen kusy kožíšků. kladu si za vinu, že jsem je odvedla do špatného bezpečí, mezi muže, kterým jsem dala přečasně důvěru.
a ráno, v plicní ordinaci mi po velmi dlouhé době zacpou pusu inhalátorem a na recept napíšou lék, po kterém mě dozajista opět čeká boj s moučnivkou. nebýt té zlé sestry, propuknu v pláč.
myšlenky na odb. pomoc se rozplývají v totální nechuti nechat někoho cizího hrabat se v mé hlavě, nezbývá, než si pomoct sama. a plynout po povrchu, než bolesti odezní.
5 komentářů:
Neboj, zase bude líp. Fakt! :-)
pokud uz je to pomyslne dno - tak uz jen vzhuru. :-)
dneska lepčí?
duna: já vím. a bude taky i hůř.
jm: myslím, že není
rencicka: hepčí
Uvědomuji si, jak si člověk občas neváží toho, že je zdravý. Držím palce.
Okomentovat