studený nohy, zbytečnej medvídek a pozdě vrácený lahve

nemůžu se rozhodnout, zda na věci nahlížet přes modré letní brýle, či přes oranžové. podzimní. věřím v babí léto, doufám v ně. spoléhám na ně. protože jsem spoustu věcí nestihla, něco jsem stihla jen v malém počtu.

a protože mě naboso zebou nohy. copak se čtvrtýho září už naboso nechodí?

doma sporadicky, povečerně, nevíkendově povětšinou. utíkám z prahy více a více ochotněji, za trochu toho nepohodlí mi to začalo překvapivě stát. češu žíhaná jabka, mnohá padají jen tak na zem, což je špatné, všude bude spousta vos. a stejné cestičky při sekání trávy, na půjčené šedivé holínky se lepí mokrá. voňavá opojná. lehnout si do ní, nechat se olízat od hnusných zrzavých slimáků, přeskočí tě hnědej skokan a hned po něm koník luční (ehm saranče vlastně). kéž by letos vůbec nenapadl sníh a tráva zůstala zelená živá.

když nevyjdou baboletní plány, tak snad aspoň ty egyptský, kterejma bychom si spravili povánoční zkažený žaludky, když vánoce jsou už kvapem tady (oblíbený téma hovorů v práci od 2. poloviny srpna). ale to jen tak na okraj.

na Medvídka jděte, jen pokud začne hodně pršet, vy nebudete mít deštník a jedinou možností se schovat bude kino.

a nebo v případě, že vás opravdu, ale opravdu ukrutně zajímaj stehna Táťány Wilhelmový.

ale rozhodně na něj nechoďte, máte-li po krk všudypřítomnejch těhotnejch ženskejch, dělání stojek po souloži, měření bazálních teplot. a (cizích) dětí tak nějak vůbec.

Vratné lahve byly o poznání příjemnější, ale dost možná proto, že vstřebaný vleže na sofa. přesto nemůžu než napsat: nedodělané, bez špičky, dojemné jen chvíli, vtipné jen zezačátku. a půvabně zralé Kolářové by tu víc slušel Abrhám, což chápu, že je poznámka jaksi mimo..


interní aktualizace, 19:36: doriano blbá, jasně že se nechodí naboso, když je venku deset stupňů. čtvrtýho září nezáří.