neděle 27. dubna 2008

(stovky očí stejně zabarvených jako jsou ty mé. a ústa mluvící jazykem, kterému téměř nerozumím. hlídám si vosk ze svíčky a vedle mě stojí člověk, kterého bych tolik chtěla mít ráda. vyjdeme ven, vzduch voní krásnou hnilobou posledního místa a opodál se rozpadají mé kořeny.)

Хрїстóсъ воскрéсе! Воистину воскресе!

břečťan co jednou poroste z mých útrob má pod noční oblohou temně modrý odstín



pátek 25. dubna 2008

nakoupíno

z dnešního robotickýho fungování mě vytrhne

1) dle hlasu obstarožní sudeťák na telefonu, co si půl hodiny stěžuje, že je v Čechách objektem diskriminace z důvodu příslušnosti k národnostní menšině a poté se mě s naléhavostí v hlase zeptá, jestli si myslím, že ukrajinský prostitutky přinesly českýmu národu někdy něco dobrýho.. (ehm)

2) u pokladny v obchodě chlapec s odulým rtem (+ falešným piercingem) co řekne čtyřikrát za půl minuty čuráci. a dívá se přitom upřeně na mě.

nepotřebovat mražený krevety na zítřejší paellu, nacpala bych oběma celej studenej pytel do rekta. a zeleninu wok bych přidala navrch.

úterý 22. dubna 2008

Starorůžově

Musím se zařadit zpátky do nyní, říkám si, když na výtoni míjím nejdřív jen vůni a hned pak posekanou trávu a spletu si roční období (přelom srpna/září řekla bych). Zvedne se vítr a překlopí mi přes hlavu kapuci od teplý vestičky, ejhle jsme zpět ve studenym IV. a proti mně kvete starorůžově Strom. Hnusná výtoň se nám nějak sebrala, z jistýho úhlu. A pak na mě počká tramvaj, jsa překvapena, ani nezabučím.
Z reha se vracím s oteklou kůží nad okem, Silná, co se mi hoďku starala o svaly/obratle/žebra tak trochu kroutí hlavou, ale pak se mlčky shodnem. Někudy to musí ven. Dnes jí už dávám důvěru, nebojím se, že mě zlomí vejpůl. (Až budu někdy mět jít na rentgen, pudu nejdřív k ní, evidentně uvidí do těla líp.)
A taky. Včera se něco stalo. Stojím na nočním chodníku v Horoucích peklech, pobrekávám nad svým dorianocentrismem, protože cos včera udělal ti přidalo pět hvězdiček navrch a mně nejjistější jistotu z jistot. Vždycky je kam se dostat dál. Blíž.

čtvrtek 3. dubna 2008

závazná objednávka

Jen tak se proklouzat do června a v něm setrvat až do dalšího.
Teploty vzduchu prosím max 27, nápoje nepřechlazené, po ruce voňavá osuška (a moře!). Masáž nevyžaduji častěji než 2x týdně (sex minimálně 2x týdne). Více písku méně kamenů, mořská fauna postačí chudší, není-li ovšem podávána jako hlavní chod. Pokoj s klimatizací a výhledem na duhový ostrov. A všude mraky motýlů.

Platím hotově, předem.


Místo, které začíná tam, co končí abeceda?

Uvidíme.

pondělí 31. března 2008

před svatbou

(kretén)


O čem jsem chtěla psát?
O tom, že dneska je v Horoucích peklech © zvláštní klid, když se vyendorfinovaná po spinningu vracím domů a přes potemnělou cestu mi ustaraně přeběhne ježek, udiví mě, proč že přede mnou utíká.
Ve čtvrtek si hodně povídáme o osobní autonomii, dnes nad ní přemýšlím u zmrzlinového poháru před výkonem, listujíc v MF, zbývá mi 3/4 hodiny do začátku a je mi pohodlně a těším se. Od samého začátku vím, že ten Typ, co si sedne ke stolku vedle - kromě toho, že je divnej nejen s ohledem na ohoz co má na sobě a dlouze urousaný prošedivělý vlas - chodí po nákupním centru s jistým cílem, kterým jsem v daný moment já. Když mě po prolistování na stranu sedm osloví, že by mě rád na něco pozval, snažím se být chvíli milá (Nezlobte se, to není dobrej nápad, za chvíli něco mám.), je ale neodbytný, položí mi na stůl předem připravený (!) papírek s telefonním číslem, Kdybyste si to rozmyslela... Přitvrzuju, Nezlobte se, ale já jsem z a d a n á. Nechápe, ptá se, jestli je to neměnný stav (?!) a mně se začíná zvedat žaludek. Do hajzlu s autonomií (:-)), Heleďte, já mám před svatbou, prsknu na něj s extra zlým pohledem a ukrutně postrádám svýho rahaana, kterej by svou prostou přítomností zamezil podobnejm vopruzům. Typ je ale tuhej, třeba si to ještě rozmyslíte, slečno, máte takový hezký voči.
A tak se k němu nakloním a tím nejprotivnějším tónem mu sdělím, že takovým způsobem žádnou ženskou nesbalí a ať mě nechá napokoji. Vztekle sáhne po papírku s telefonem, nenechám se vod nikoho poučovat a tohle si vezmu zpátky, aby mi ještě nevolal nějakej kretén, a odkráčí kamsi do propadliště obchodů. Zbytek zmrzky mi už nechutná.
Spinning jako uzdravení. Za lektorku, která se mi minule zamlouvala zejména trefnejma motivačníma průpovídkama, je záskok, poprvý jdu na chlapa (což zjistím až dvě minuty před). A dobrej záskok to je. Dynamickej. Jedem hodně kopce a hodně silou, koukám na pulsmetr a dejchám a říkám si, jak je to hodinu od hodiny besser. Vivat spinning.
Při krátkym telefonátu s r. ještě doznívá moje znechucení z Typa, protože jsem se těšila, že budem hned spolu, ale nebudem, přijdeš pozdě.
A až tu budeš, chytni mě pevně za mý unavený svaly, a i když už třeba budu spát, řekni mi, že jsem ti dneska chyběla.
S tou svatbou ještě klidně můžem počkat ;-).

čtvrtek 27. března 2008

slovo, které znamená vítězství

(nesuď druhé, nechceš-li být sám souzen)
Jak ráda bych sem napsala, proč jsem teď ráda. Co mě naplňuje klidem, i když nemohu být přítomna. Nový život, který je ze vzdálenější strany naplňován krutou záští, smutkem, závistí, nenávistí, a spoustou dalších negpocitů asi logicky pramenících z nešťastné situace - měla bych mít pochopení. A vlastně i mám, proto mlčím.
Proto fotky sundám, jakmile bude třeba, byť jsem je tehdá automaticky, bez rozmyslu, umístila u své strany postele. Ale budou tam, dokud ta potřeba nebude. Protože tam patří.
Těším se, až vyrosteš.

dobře tak

Svědivým problém mé současnosti je totální nekreativita, jak se rozmrzele předevčírem svěřuju r. (žádný psaní, žádný focení, nic, ani nic nového), škytajíc, že jsem zřejmě definitivně bez talentu.
No co. Buď jsem, nebo skrz hluché období něco probublá. Se uvidí.
Dny jsou ale plné síly a 85% disciplíny (13% strhávám za nikotin, zbylé dvě za tuatamové sladkosti:). Jedu zase ve spinningu: včera jsem dosáhla pomyslného vrcholu spinningové blaženosti. Středy s Veronikou jsou opakovaně nejlepší, točíme na skoro by se dalo říct techno, což je jednoznačně nejvíc motivující, dávám si nejvydatnější porci runningu doposud a po hodině bych jela dál až málem k orgasmu. Plíce si tentokrát zvykly už na začátku (lektory, co neupozorňujou na správný dejchání, prosím, nezaměstnávat!) a tak mi ventolin už přijde úplně zbytečnej (pozn.: v červnu se pochlubit na plicním!).
Včerejší zkusmo první masáž u nové paní (postava třináctiletého chlapce, uklidňující hlas, a sympatický důraz na kyčelní partie) nezůstane tou poslední, těším se na příště.
Takže tak.
Dobře tak.
A večer sushi s mou nejmilejší, což znamená velice chutné těšení se :-)
Poznámky pod čarou:
rybí tuk. bílé zuby. kapučino. nezištná pomoc. Láska. shovívavost k důchodcům:) a sněhovým vločkám.

pátek 7. března 2008

zasunutá

vzpomínka

Ve velkém vinohradském bytě bydlíme jen pár let, jsem malá, třetí čtvrtá třída maximálně. Velikonoce. Přijeli děda s babičkou, mámou nachystaný pohoštění osychá, všichni začínají být rozmrzelí. Protože táta má zase zpoždění. Hodina, dvě..odpoledne se chýlí k večeru. Z pohledu dítěte celá věčnost. Když konečně dorazí, všichni okamžitě odpouštějí. Až na mě.

Tati, ty vždycky všechno pokazíš..

řeknu mu ještě v předsíni. A on se sesune na polstrovanou stoličku u zrcadla a začne plakat. První a poslední projev lítosti. Až o dost později se v důsledku své šmejdivosti dozvídám, co (kdo) za za tím vězí.

Vypadá to, že všichni už odpustili. Ti, co už nežijí, i máma, která dnes žije sama (nikoli ve velkém vinohradském bytě, ale v nehezké panelákové garsonce na periferii).

Až na mě.

Ten, kterého dnes vidím poprvé od Nového roku a mám zas na čtvrt roku přebráno, by se už přede mnou na stoličce v předsíni nerozplakal.

Protože už neexistuje, od těch Velikonoc.

středa 27. února 2008

OOO

Intuitivní O.

Dvojmístná čísla autobusů mě matou jen první den, záhy se s městem sžijem a nelekáme se ani alarmu v Arcidiecézním muzeu (pardon, vidím špatně na dálku). A jako bonus trochu Klimta a Filly a nová inspirace pro r., kubistický obraz v obýváku vyloženě uvítám.

4*
Tyhle hvězdičky jsme dobře vybrali. Mohutná, nevrzající postel, elegantně připravené připojení k internetu, sprcha s dle stupňů nastavitelnou teplotou (ano, tu druhou slušivou koupací čepičku jsem si odvezla domů..) a uklízečka neštítící se ani rahaanových použitých ponožek jednoznačně zastínily nesrovnalosti ohledně nedělní večeře a ufonského pána vrchního, co pokaždý vypadal, jako bychom ho přistihli při obcování s ostatky markýze de la Lafayette.

Náročná
E.
Olomouc byla emocionálně náročná, na tom se bez debat shodnem. V bazilice na Svatém kopečku jsem si nakonec vybavila, jak se člověk správně pokřižuje, a jakmile odešel rahaan vyřídit pracovní telefonát (Ne, Vašku, dneska oběd s Tebou fakt nestihnu..), bleskurychle jsem se Všemohoucího dotázala, zdali na mě takhle náhodou s něčím nepozapomněl. (Hnedle se mi dostalo odpovědi: sorry, mám toho teď moc, však to vidíš všude kolem. Přitakala jsem, že tedy budu jako trpělivá).

Ale hlavně ta husinka v zoo na Svatém kopečku nám dala zabrat. Láska na první pohled, jak tam tak za mnou po husím způsobu běžela, nehledíc napravo nalevo, a pak to krutě schytala od zrzavého gangu.
O geparďátku, co mu nesestoupily varlátka do pytllíku a navíc se u něj zjistila epilepsie, by již bylo bulvární hovořit.

(Myslím na tebe, husičko.

S láskou, tvoje D.)

Slunce nám svítí do očí a hlas domova je docela docela slaboulinký.


úterý 19. února 2008

in order

od třezalky až po vanilkovo-pistaciovou
Přes varování odborníků (i sebe samé) se koncem ledna, smutná, seznamuju s třezalkou tečkovanou a pak už jen svištím dál do háje, a ještě v tom háji zeleném se nechám okoukat od přátel v Bokovce při decentní oslavě fiksupojkových -tin.
Ultra špatná slzavá zkušenost s hypericum perforatum je ale zase to poslední blbý až do dnešního dne. Nasazuju poctivé dávky vitamínů na hlavu a po pár dnech užasle zírám, že Dr. D. Amen sakra ví, o čem mluví (píše - nenecháte-li se odradit hrozným názvem, obálkou, ani prvními stránkami, pak se dočkáte více než přínosných infos). Smutky cejtim jen za oponou, rána jsou snadnější a večery míň unavený, práce mi jde od ruky a nacházim v ní opět ony půvaby a přínosy, kvůli kterým setrvávám na stejnym fleku přes pět let. A zas mě baví mluvit a asi i psát (a foťák bude namístě oprášit).
Energie mi nadiktuje naplánovat odkládaný malování části bytu a co víc, i velice zdařile za součinnosti milého uskutečnit. A mezi stěnami, které už nejsou pitevně bílé, nýbrž pistáciové a vanilkové, se bude, myslím, depresovat o poznání obtížněji. Jen tu správnou barvu pro ložnici stále neznám, ta přijde na řadu ponejdřív.
A za chvíli pojedem do tvarůžkového města všem na potkání říkat, že máme výročí a že jsme si nejdražší a že jsme rodina.
Na řadě je jaro.

úterý 8. ledna 2008

jak mě pohltila zimní šeď..


..aneb lednové tutti frutti made by černý most, pha 9
(zákaz bruslení, vole!)

neděle 30. prosince 2007

kokosové kostičky s pomerančovým nádechem




Nenadělila jsem vám nic s k Vánocům a nenadělím vám nic ani ke konci roku. Ale nabídnu vám recept, na základě kterého si můžete sami připravit sladkou mňamku, která je nadýchaná nejen na pohled.

Nejdříve vyrobíme těsto:
7,5 dkg másla
2 vejce
30 dkg cukr moučka

Ingredience utřeme do hladké hmoty a dále přihodíme a zamícháme:
37 dkg hladké mouky
1 a 1/2 dcl mléka
1 prášek do pečiva

Těsto máme hotové, stačí vylít na plech (formát volíme raději větší, těsto vyběhne). Pečeme v troubě při teplotě cca 180 st. zhruba 15 minut, dozlatova, očekujeme špejlí, zda je ready. Necháme trochu vychladnout.

Mezitím se připravíme na druhou, krapet náročnější fázi - fázi namáčení kostiček (viz níže) a jejich obalování v kokosu.

Nachystáme polevu smícháním následujících:
20 dkg rozehřátého másla (fakt tolik!)
2-3 lžíce čerstvě vymačkané pomerančové šťávy
3 lžíce rumu
(ani trochu víc nevadí)
15-20 dkg cukr moučka
2 dcl mléka

Vychladlou buchtičku nakrájíme na malé kostky (2x2 cm třebas), na posilnění si lokneme trochu rumu (doporučeno) a jdeme na obalování.
Kostičky namáčíme v polevě a ihned obalíme v kokosu. Toho budeme potřebovat docela dost, 300 g se neztratí. Poté necháme vychladnout. Po vychladnutí v ledničce možno konzumovat.

Kdo jednou zkusí, už nechce jinak.





(A moc se nevožerte, milánkové, už nejste malí přeci.)

sobota 22. prosince 2007

vánoční magion

najdi 5 rozdílů
(s tajenkou)

..

Bylo mi sedm, když se můj otec spřátelil s tetou Laurovou. Teta Laurová byla (a jak mi google říká, stále je) léčitelkou, obézní a přesto podivuhodně ohebnou. Tehdá seděla zásadně na zemi v pozici lotosového květu, občas si dala nohu za hlavu a hodně nahlas se smála. Lidi, co se u ní scházeli a posedávali na parketách smíchovského bytu, věřili, že jim pomůže od jejich tělesných starostí, a mnohým možná i pomohla.
Hodně věcí léčila kombuchou a taky rovnáním kostrče.
A tak jsem v tomhle citlivém dívčím věku byla podrobena ponižující terapii "prst v zadku" a domu jsme si odnesli kombuchu. Kombuchu jsme pak dlouhou dobu pěstovali v dvoulitrovce od okurek, zatímco ve většině domácností na jídelním stole figurovaly žluté chemické limči a lahvový měšťan. Sametová měla přijít o čtyři roky později.

Nejlepší kamarádka na život a na smrt - teď jí říkám Cizinka (nick, co vznikl ještě na bloguje.cz v době hluchoty našeho vztahu) bydlela o dvě vinohradské ulice níž. V obývaku měli její rodiče koberec s vysokým vlasem, po kterém se smělo chodit jen bosky, a dvě obrovská akvária, do nichž jsem vydržela čumět celá odpoledne. Když jsme se scházely, zásadně byl sraz u Drutěvy (co byla na půl cesty) a ona vždycky chodila pozdě, mrcha. Mnohdy jsem musela vyhlížet její blonďatou krátkou kštici třebas půl hodiny. Ale nakonec vždycky dorazila.

Před vánocemi ale nebyl důvod vyčítat její nedochvilnost, protože hned opodál u sámošky stávaly kádě a velcí chlapíci s rudýma (rudýma!) rukama neměli problém s okukujícími dětmi a nesmělou Doriankou. Máchala jsem si ruce v ledové vodě ve snaze pohladit kluzká zvířátka až do momentu, kdy jsem je měla zmrzlé a necitlivé, takže dotyk šupin ani nemohly zaznamenat. A co chvíli proběhnuvší poprava se mě vůbec netýkala.

..

Teta Laurová dnes lečí hlavně ženskou sterilitu, jak se dočítám. Jestli vám prodá kombuchu, nevím. Při psaní tohohle postu jsem jí vypila půl litránku z pet lahve a chutná dočista stejně jako ta tehdejší naše domácí, takže její pěstování nechám asi na někdy příště. Cizinka, kterou by měly vystavovat jako příklad bezproblémového těhotenství a ultra hladkého domácího porodu (prvorodička!) mi včera přes mobil zahlásila, že placentu mají schovanou v mrazáku a až povolí zima, zakopou ji někde do země a k ní zasadí své, nyní třítýdenní, holčičce strom. Od kádí a pánů s rudýma rukama se pokrytecky odvracím, ale stejnak mě doženou: v hypermarketu, kde mají sladkovodní mlčochy v akvárcích, nás jeden šupináč postříká vodou při svém zoufale marném výskoku za svobodou/životem. A já se uprostřed předvánočního běsnění rozpláču do Rahaanovi bundy.

..

A na vánočním stromku visí tatáž skleněná stříbrná kočička jako tehdy, když mi ještě vitální děda nadělil vlastnoručně ušité tyrkysové kalhoty, které jsem se nikdy neodvážila ani vyzkoušet a při první příležitosti letěly do popelnice. S odstupem času je mi to líto; intenzivně cejtim, jak musel bejt zklamanej.

Některý věci už příští vánoce napravit nejdou. Tak si na to, drahoušci, koukejme letos aspoň na chvíli vzpomenout.




středa 19. prosince 2007

krátké zamyšlení v čase adventním

když tak koukám na ty kapry v kádích, říkám si, že je lepší bejt vegetariánem.
(jenže to bych nesměla mít tolik ráda ryby)

čtvrtek 13. prosince 2007

re-invented

rainbow kiss
asi že se mi zadařilo (víceméně) plynout po povrchu, než bolesti odezní, zůstalo leccos nevyhrocené, dotyky dna letmé, já vcelku a pouta nepříliš rozrušená, jak s láskyplným úměvem pomalu zjišťuju.
pravdu mají vždy obě strany.
a nemocí přeskládáným cestám v hlavě jsem vystavěla značky STOP, následně zcela dle plánu promíchala a protřepala. v místech x, kam stojí za to se v uvážených intervalech vracet, objímám svá stehna sedíc na známých místech a odhaluji před tím svým úplně (!) poslední 13. komnaty. jak hladce se mi rozostří pohled na zelené lasery, tak bezbolestně se vracím sama k sobě.