zrcadlení

(příklon k lyrice v časech epických)

asi bych nechala .spect dál odpočívat, nebýt snu tak propleteně reinkarnačního, který zřejmě musel přijít po večerním propadnutí v cizí pláč. nejsem jediná a zdaleka ne ta nejpovolanější, komu se rozpadl kus země pod nohama, ale co zůstává je hrdost (byla tu před lety, je tak neoddiskutovatelná na fotkách, kde mám bílou halenku a extra krátký sestřih, a je tu i dnes). otázky, na které nám není dáno hledat odpověď. bůhví.

léto co ještě nepřišlo, je už teď těžké, prostoupené únavností veder, tolik jiné od toho řeckého. modrozeleného se slanou vůní a bílými schody do nebe. potem, který od sluníčka voní. přesto si odpočinek nesu překvapivě až do dnešních dnů, byť nadhled (nejsladší odměna cestování) mě opouští co další minutu. tak už to bývá. nelze než nosit bílou k připomenutí.

hledáme nový (větší) domov a byť jsme na začátku, už teď je to nestoudně těžké. jak si sám sebe představit mezi věcmi někoho zcela cizího (navíc když na vás z jeho monitoru kouká jakási lolitka ve vyzývavé póze). jak opustit exkluzivní výhled na pole a rybník a okna natolik vysoko, že nepotřebuješ jedinou lamelu žaluzie. jednou nohou venku a druhou pořád doma, takový stav mé netrpělivosti nevyhovuje. rozmazlená, tvé trápení je srandovní.

stačí se podívat do zrcadla.

Ελλάς

a jakej je ten váš

mindrák?

Nenosim sukně.

Protože nemám hezký nohy, otýkají mi kotníky, mám vysoký nárty (..a tak vůbec). Včera jsem si oblékla sukni snad po roce možná dýl, tak trochu asi v přípravě na Z., kde mi bude typicky dovolenkově všechno jedno. Byl to super pocit a taky nohy ve výloze mekdonalda se nezdály zas až tak, vlastně byly docela pěkný. jaký by to asi bylo vykašlat se na lidi úplně, nafurt. eroticky mi fouká na místa, kam normálně ne, odkrytý lejtka vykazujou jasný známky polovičatýho opálení onehdá na kole v Polabí a Dockers by Girli pantoflíčky libozvučně (?) šoupou o chodník.

Jsem blbá.

A tak dnes do práce zase kaťata a správnost volby mi nevědomky potvrdí Mléčná na obědě. Vypraví o kamarádce, šmrncovní štíhlá holka to je, ale..

sukně by teda rozhodně nosit neměla! Protože má tlustý kotníky..tak tlustý, že ani není znát, kde je má. No představte si to.

Pod stolem nesměle nahmatám svůj levej kotník a elegantně převedu řeč jinam.

I když si vlastně eleganci představuju trochu jinak..

(stovky očí stejně zabarvených jako jsou ty mé. a ústa mluvící jazykem, kterému téměř nerozumím. hlídám si vosk ze svíčky a vedle mě stojí člověk, kterého bych tolik chtěla mít ráda. vyjdeme ven, vzduch voní krásnou hnilobou posledního místa a opodál se rozpadají mé kořeny.)

Хрїстóсъ воскрéсе! Воистину воскресе!

břečťan co jednou poroste z mých útrob má pod noční oblohou temně modrý odstín

nakoupíno

z dnešního robotickýho fungování mě vytrhne

1) dle hlasu obstarožní sudeťák na telefonu, co si půl hodiny stěžuje, že je v Čechách objektem diskriminace z důvodu příslušnosti k národnostní menšině a poté se mě s naléhavostí v hlase zeptá, jestli si myslím, že ukrajinský prostitutky přinesly českýmu národu někdy něco dobrýho.. (ehm)

2) u pokladny v obchodě chlapec s odulým rtem (+ falešným piercingem) co řekne čtyřikrát za půl minuty čuráci. a dívá se přitom upřeně na mě.

nepotřebovat mražený krevety na zítřejší paellu, nacpala bych oběma celej studenej pytel do rekta. a zeleninu wok bych přidala navrch.

Starorůžově

Musím se zařadit zpátky do nyní, říkám si, když na výtoni míjím nejdřív jen vůni a hned pak posekanou trávu a spletu si roční období (přelom srpna/září řekla bych). Zvedne se vítr a překlopí mi přes hlavu kapuci od teplý vestičky, ejhle jsme zpět ve studenym IV. a proti mně kvete starorůžově Strom. Hnusná výtoň se nám nějak sebrala, z jistýho úhlu. A pak na mě počká tramvaj, jsa překvapena, ani nezabučím.
Z reha se vracím s oteklou kůží nad okem, Silná, co se mi hoďku starala o svaly/obratle/žebra tak trochu kroutí hlavou, ale pak se mlčky shodnem. Někudy to musí ven. Dnes jí už dávám důvěru, nebojím se, že mě zlomí vejpůl. (Až budu někdy mět jít na rentgen, pudu nejdřív k ní, evidentně uvidí do těla líp.)
A taky. Včera se něco stalo. Stojím na nočním chodníku v Horoucích peklech, pobrekávám nad svým dorianocentrismem, protože cos včera udělal ti přidalo pět hvězdiček navrch a mně nejjistější jistotu z jistot. Vždycky je kam se dostat dál. Blíž.

závazná objednávka

Jen tak se proklouzat do června a v něm setrvat až do dalšího.

Teploty vzduchu prosím max 27, nápoje nepřechlazené, po ruce voňavá osuška (a moře!). Masáž nevyžaduji častěji než 2x týdně (sex minimálně 2x týdne). Více písku méně kamenů, mořská fauna postačí chudší, není-li ovšem podávána jako hlavní chod. Pokoj s klimatizací a výhledem na duhový ostrov. A všude mraky motýlů.

Platím hotově, předem.

Místo, které začíná tam, co končí abeceda?

Uvidíme.

před svatbou

(kretén)


O čem jsem chtěla psát?
O tom, že dneska je v Horoucích peklech © zvláštní klid, když se vyendorfinovaná po spinningu vracím domů a přes potemnělou cestu mi ustaraně přeběhne ježek, udiví mě, proč že přede mnou utíká.

Ve čtvrtek si hodně povídáme o osobní autonomii, dnes nad ní přemýšlím u zmrzlinového poháru před výkonem, listujíc v MF, zbývá mi 3/4 hodiny do začátku a je mi pohodlně a těším se. Od samého začátku vím, že ten Typ, co si sedne ke stolku vedle - kromě toho, že je divnej nejen s ohledem na ohoz co má na sobě a dlouze urousaný prošedivělý vlas - chodí po nákupním centru s jistým cílem, kterým jsem v daný moment já. Když mě po prolistování na stranu sedm osloví, že by mě rád na něco pozval, snažím se být chvíli milá (Nezlobte se, to není dobrej nápad, za chvíli něco mám.), je ale neodbytný, položí mi na stůl předem připravený (!) papírek s telefonním číslem, Kdybyste si to rozmyslela... Přitvrzuju, Nezlobte se, ale já jsem z a d a n á. Nechápe, ptá se, jestli je to neměnný stav (?!) a mně se začíná zvedat žaludek. Do hajzlu s autonomií (:-)), Heleďte, já mám před svatbou, prsknu na něj s extra zlým pohledem a ukrutně postrádám svýho rahaana, kterej by svou prostou přítomností zamezil podobnejm vopruzům. Typ je ale tuhej, třeba si to ještě rozmyslíte, slečno, máte takový hezký voči.

A tak se k němu nakloním a tím nejprotivnějším tónem mu sdělím, že takovým způsobem žádnou ženskou nesbalí a ať mě nechá napokoji. Vztekle sáhne po papírku s telefonem, nenechám se vod nikoho poučovat a tohle si vezmu zpátky, aby mi ještě nevolal nějakej kretén, a odkráčí kamsi do propadliště obchodů. Zbytek zmrzky mi už nechutná.

Spinning jako uzdravení. Za lektorku, která se mi minule zamlouvala zejména trefnejma motivačníma průpovídkama, je záskok, poprvý jdu na chlapa (což zjistím až dvě minuty před). A dobrej záskok to je. Dynamickej. Jedem hodně kopce a hodně silou, koukám na pulsmetr a dejchám a říkám si, jak je to hodinu od hodiny besser. Vivat spinning.

Při krátkym telefonátu s r. ještě doznívá moje znechucení z Typa, protože jsem se těšila, že budem hned spolu, ale nebudem, přijdeš pozdě.

A až tu budeš, chytni mě pevně za mý unavený svaly, a i když už třeba budu spát, řekni mi, že jsem ti dneska chyběla.

S tou svatbou ještě klidně můžem počkat ;-).

slovo, které znamená vítězství

(nesuď druhé, nechceš-li být sám souzen)

Jak ráda bych sem napsala, proč jsem teď ráda. Co mě naplňuje klidem, i když nemohu být přítomna. Nový život, který je ze vzdálenější strany naplňován krutou záští, smutkem, závistí, nenávistí, a spoustou dalších negpocitů asi logicky pramenících z nešťastné situace - měla bych mít pochopení. A vlastně i mám, proto mlčím.

Proto fotky sundám, jakmile bude třeba, byť jsem je tehdá automaticky, bez rozmyslu, umístila u své strany postele. Ale budou tam, dokud ta potřeba nebude. Protože tam patří.

Těším se, až vyrosteš.

dobře tak

Svědivým problém mé současnosti je totální nekreativita, jak se rozmrzele předevčírem svěřuju r. (žádný psaní, žádný focení, nic, ani nic nového), škytajíc, že jsem zřejmě definitivně bez talentu.

No co. Buď jsem, nebo skrz hluché období něco probublá. Se uvidí.

Dny jsou ale plné síly a 85% disciplíny (13% strhávám za nikotin, zbylé dvě za tuatamové sladkosti:). Jedu zase ve spinningu: včera jsem dosáhla pomyslného vrcholu spinningové blaženosti. Středy s Veronikou jsou opakovaně nejlepší, točíme na skoro by se dalo říct techno, což je jednoznačně nejvíc motivující, dávám si nejvydatnější porci runningu doposud a po hodině bych jela dál až málem k orgasmu. Plíce si tentokrát zvykly už na začátku (lektory, co neupozorňujou na správný dejchání, prosím, nezaměstnávat!) a tak mi ventolin už přijde úplně zbytečnej (pozn.: v červnu se pochlubit na plicním!).

Včerejší zkusmo první masáž u nové paní (postava třináctiletého chlapce, uklidňující hlas, a sympatický důraz na kyčelní partie) nezůstane tou poslední, těším se na příště.

Takže tak.

Dobře tak.

A večer sushi s mou nejmilejší, což znamená velice chutné těšení se :-)

Poznámky pod čarou:

rybí tuk. bílé zuby. kapučino. nezištná pomoc. Láska. shovívavost k důchodcům:) a sněhovým vločkám.

zasunutá

vzpomínka

Ve velkém vinohradském bytě bydlíme jen pár let, jsem malá, třetí čtvrtá třída maximálně. Velikonoce. Přijeli děda s babičkou, mámou nachystaný pohoštění osychá, všichni začínají být rozmrzelí. Protože táta má zase zpoždění. Hodina, dvě..odpoledne se chýlí k večeru. Z pohledu dítěte celá věčnost. Když konečně dorazí, všichni okamžitě odpouštějí. Až na mě.

Tati, ty vždycky všechno pokazíš..

řeknu mu ještě v předsíni. A on se sesune na polstrovanou stoličku u zrcadla a začne plakat. První a poslední projev lítosti. Až o dost později se v důsledku své šmejdivosti dozvídám, co (kdo) za za tím vězí.

Vypadá to, že všichni už odpustili. Ti, co už nežijí, i máma, která dnes žije sama (nikoli ve velkém vinohradském bytě, ale v nehezké panelákové garsonce na periferii).

Až na mě.

Ten, kterého dnes vidím poprvé od Nového roku a mám zas na čtvrt roku přebráno, by se už přede mnou na stoličce v předsíni nerozplakal.

Protože už neexistuje, od těch Velikonoc.

OOO

Intuitivní O.

Dvojmístná čísla autobusů mě matou jen první den, záhy se s městem sžijem a nelekáme se ani alarmu v Arcidiecézním muzeu (pardon, vidím špatně na dálku). A jako bonus trochu Klimta a Filly a nová inspirace pro r., kubistický obraz v obýváku vyloženě uvítám.

4*

Tyhle hvězdičky jsme dobře vybrali. Mohutná, nevrzající postel, elegantně připravené připojení k internetu, sprcha s dle stupňů nastavitelnou teplotou (ano, tu druhou slušivou koupací čepičku jsem si odvezla domů..) a uklízečka neštítící se ani rahaanových použitých ponožek jednoznačně zastínily nesrovnalosti ohledně nedělní večeře a ufonského pána vrchního, co pokaždý vypadal, jako bychom ho přistihli při obcování s ostatky markýze de la Lafayette.

Náročná E.

Olomouc byla emocionálně náročná, na tom se bez debat shodnem. V bazilice na Svatém kopečku jsem si nakonec vybavila, jak se člověk správně pokřižuje, a jakmile odešel rahaan vyřídit pracovní telefonát (Ne, Vašku, dneska oběd s Tebou fakt nestihnu..), bleskurychle jsem se Všemohoucího dotázala, zdali na mě takhle náhodou s něčím nepozapomněl. (Hnedle se mi dostalo odpovědi: sorry, mám toho teď moc, však to vidíš všude kolem. Přitakala jsem, že tedy budu jako trpělivá).

Ale hlavně ta husinka v zoo na Svatém kopečku nám dala zabrat. Láska na první pohled, jak tam tak za mnou po husím způsobu běžela, nehledíc napravo nalevo, a pak to krutě schytala od zrzavého gangu.

O geparďátku, co mu nesestoupily varlátka do pytllíku a navíc se u něj zjistila epilepsie, by již bylo bulvární hovořit.

(Myslím na tebe, husičko.

S láskou, tvoje D.)

Slunce nám svítí do očí a hlas domova je docela docela slaboulinký.

in order

od třezalky až po vanilkovo-pistaciovou

Přes varování odborníků (i sebe samé) se koncem ledna, smutná, seznamuju s třezalkou tečkovanou a pak už jen svištím dál do háje, a ještě v tom háji zeleném se nechám okoukat od přátel v Bokovce při decentní oslavě fiksupojkových -tin.

Ultra špatná slzavá zkušenost s hypericum perforatum je ale zase to poslední blbý až do dnešního dne. Nasazuju poctivé dávky vitamínů na hlavu a po pár dnech užasle zírám, že Dr. D. Amen sakra ví, o čem mluví (píše - nenecháte-li se odradit hrozným názvem, obálkou, ani prvními stránkami, pak se dočkáte více než přínosných infos). Smutky cejtim jen za oponou, rána jsou snadnější a večery míň unavený, práce mi jde od ruky a nacházim v ní opět ony půvaby a přínosy, kvůli kterým setrvávám na stejnym fleku přes pět let. A zas mě baví mluvit a asi i psát (a foťák bude namístě oprášit).

Energie mi nadiktuje naplánovat odkládaný malování části bytu a co víc, i velice zdařile za součinnosti milého uskutečnit. A mezi stěnami, které už nejsou pitevně bílé, nýbrž pistáciové a vanilkové, se bude, myslím, depresovat o poznání obtížněji. Jen tu správnou barvu pro ložnici stále neznám, ta přijde na řadu ponejdřív.

A za chvíli pojedem do tvarůžkového města všem na potkání říkat, že máme výročí a že jsme si nejdražší a že jsme rodina.

Na řadě je jaro.

jak mě pohltila zimní šeď..

..aneb lednové tutti frutti made by černý most, pha 9

(zákaz bruslení, vole!)

kokosové kostičky s pomerančovým nádechem

Nenadělila jsem vám nic s k Vánocům a nenadělím vám nic ani ke konci roku. Ale nabídnu vám recept, na základě kterého si můžete sami připravit sladkou mňamku, která je nadýchaná nejen na pohled.

Nejdříve vyrobíme těsto:
7,5 dkg másla
2 vejce
30 dkg cukr moučka

Ingredience utřeme do hladké hmoty a dále přihodíme a zamícháme:
37 dkg hladké mouky
1 a 1/2 dcl mléka
1 prášek do pečiva

Těsto máme hotové, stačí vylít na plech (formát volíme raději větší, těsto vyběhne). Pečeme v troubě při teplotě cca 180 st. zhruba 15 minut, dozlatova, očekujeme špejlí, zda je ready. Necháme trochu vychladnout.

Mezitím se připravíme na druhou, krapet náročnější fázi - fázi namáčení kostiček (viz níže) a jejich obalování v kokosu.

Nachystáme polevu smícháním následujících:
20 dkg rozehřátého másla (fakt tolik!)
2-3 lžíce čerstvě vymačkané pomerančové šťávy
3 lžíce rumu (ani trochu víc nevadí)
15-20 dkg cukr moučka
2 dcl mléka

Vychladlou buchtičku nakrájíme na malé kostky (2x2 cm třebas), na posilnění si lokneme trochu rumu (doporučeno) a jdeme na obalování.
Kostičky namáčíme v polevě a ihned obalíme v kokosu. Toho budeme potřebovat docela dost, 300 g se neztratí. Poté necháme vychladnout. Po vychladnutí v ledničce možno konzumovat.

Kdo jednou zkusí, už nechce jinak.

(A moc se nevožerte, milánkové, už nejste malí přeci.)